Historie školy

V historii dnes již více než stoleté budovy školy v Jungmannových sadech (Javornického 2/IV) se promítají události spjaté s dějinami naší země a v novější době především proměny našeho školství. Královské věnné město Vysoké Mýto vypsalo v říjnu 1904 veřejnou soutěž na vypracování návrhů pro novou budovu dívčí a chlapecké měšťanské školy. Přestože vypsané ceny byly celkem malé, sešlo se do udané lhůty 95 projektů. Účast v soutěži byla na tehdejší dobu nevídaná zřejmě pro zajímavost problému (stavební místo na zrušeném hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice v bezprostřední blízkosti městských sadů, stavební náklady asi 200 000 korun).

V soutěži zvítězil (jednohlasným výrokem poroty) a 1. cenu (600 Kč) získal návrh s heslem „Městu ku ozdobě“ – návrh architektů Františka Cace a Josefa Maříka ze Smíchova. Budova byla projektována pro 6 učeben (každá pro 80 žáků), 4 učebny pro dívky, 1 kreslírna, 1 pracovna, 1 ředitelna, 2 sborovny, 8 kabinetů, byt ředitele a školníka. Vyhotovení podrobných plánů a všechny zednické práce byly zadány vysokomýtskému staviteli Josefu Drahošovi s předběžným rozpočtem 266 939 Kč. Se stavbou se začalo 1. července 1905 a již 15. září 1906 byla provedena kolaudace.

Nová budova měšťanských škol, postavená celkovým nákladem 300 000 Kč, vyhovovala všem tehdy nejmodernějším požadavkům. Školní rok 1906/1907 byl pak slavnostně zahájen v neděli 16. září 1906. „Po službách Božích odebrala se školní mládež k nové budově měšťanských škol, kteráž byla u přítomnosti četných hostí a občanstva veledůstojným děkanem vysokomýtským P. Antonínem Svatošem slavnostně vysvěcena a starostou města p. Antonínem Tůmou účelu svému odevzdána.“ (Z kroniky samostatných škol měšťanských na Vysokém Mýtě).

    ​​​​​​​

Samotné vyučování zahájil v úterý 18. září 1906 Václav Žižka, 1. ředitel obou měšťanských škol. Hlavní myšlenkou tehdejšího školního řádu mělo být pravidlo: „Mluv a konej vždy jen to, zač by ses nikdy a před nikým styděti nemusil!“ V době I. světové války byly všechny místnosti v budově školy obsazeny vojskem a žáci se učili v různých domech města.

V nově vzniklé Československé republice pokračovala výuka na škole chlapecké a dívčí pod jedním ředitelem, Františkem Petříkem. Teprve v roce 1920 byla oddělena škola dívčí od školy chlapecké. Každá ze škol měla pak své ředitelství a samostatný učitelský sbor. V období Protektorátu – na podzim 1941 byl gestapem zatčen Albert Gotvald, odborný učitel školy, odvezen do vězení do Pardubic, odtud do Terezína a konečně do koncentračního tábora v Osvětimi spolu s Josefem Kolářem, ředitelem reálného gymnasia, a Františkem Nimshausem, obchodníkem. Všichni tři byli význační sokolští pracovníci. Ke konci války – 4. ledna 1945 byla školní budova zabrána pro válečnou nemocnici německé branné moci. Dne 11. února 1945 byla škola vyklizena (nacisté dali lhůtu k přestěhování pouze 48 hodin) a přestěhována do 3 místností bývalých dělostřeleckých kasáren, které však později stejně obsadilo německé letectvo a škola nalezla útulek v přednáškové místnosti českobratrské-evangelické církve.

V porevolučních květnových dnech roku 1945 se stále ve škole nevyučovalo. V budově byli nejdříve umístěni němečtí zajatci a později zde byli ubytováni osvobození sovětští zajatci. Teprve 25. května 1945 bylo svoláno žactvo ke slavnostnímu shromáždění do Šemberova divadla a bylo zahájeno vyučování prozatím jen v některých třídách, protože čištění a opravy v budově vyžadovaly delší dobu. 5. května 1947 byl na chodbě školy v 1. patře slavnostně odhalen Památník padlým a umučeným se dvěma pamětními deskami, které jsou dílem vysokomýtského kamenosochaře Františka Fremla, uprostřed byla umístěna Ručánkova busta presidenta dr. Eduarda Beneše. O umělecké provedení památníku se zasloužil odborný učitel Jan Juška, který řídil všechny práce a verše na první desce složil Radovan Dvořák, syn odborného učitele školy.

25. únor 1948 přinesl nejen velké změny ve vládě a v životě společnosti, ale i ve školství. Ministrem školství se stal znovu dr. Zdeněk Nejedlý, který dokončil svůj program jednotné školy. 1. září 1948 vstoupil v platnost zákon o jednotné školské soustavě. Osmileté gymnasium bylo zrušeno, měšťanské školy byly sloučeny s primou – tercií v tzv. školu střední – jednotnou školu II. stupně a začala se zavádět koedukace. Z měšťanské školy chlapecké se stala I. škola střední a z dívčí II. škola střední. Během září 1948 byli vyměněni i ředitelé obou měšťanských škol. Ředitel měšťanské školy chlapecké Jan Dostál byl pověřen vedením II. střední školy (dříve dívčí) a ředitel bývalé měšťanské školy dívčí Jan Zahradník byl ustanoven prvním ředitelem I. střední školy. Jan Zahradník odešel na konci školního roku 1948/1949 do důchodu a Jan Dostál již v lednu 1949 na zdravotní dovolenou. Jeho nástupce už 18. ledna na mimořádné poradě po uvítání přednesl učitelům 45 minutový výklad marxismu-leninismu. V únoru 1951 byly nově zavedeny žákovské knížky a oslovování „soudruhu, soudružko“.

Ve školním roce 1952/1953 dochází k dalším velkým změnám – I. střední škola se spojila s I. národní školou, byla odstěhována do budovy gymnasia a o rok později přejmenována na Jedenáctiletou střední školu. Ve školní budově 2/IV zůstává II. střední škola, spojuje se s II. národní školou, která sídlí v tzv. „černé škole“ na náměstí Otmara Vaňorného, a od školního roku 1953/1954 nesou název Osmiletá střední škola. Od té doby až do dneška jsou dvě budovy (Javornického 2/IV a 273/I na náměstí Otmara Vaňorného) spojeny pod jedním ředitelstvím. V lednu 1958 byla otevřena Družina mládeže a zřízena kuchyň s jídelnou. Školu též navštěvovalo asi 50 dětí z Dětského domova ve Vysokém Mýtě. V letech 1956–1957 rekreační odbor SRPŠ vybudoval rekreační středisko v Kačerově ze zrušené malotřídní školy. Sem pak jezdili žáci vysokomýtských škol na lyžařské výcviky až do roku 1988. Od roku 1960 začali dostávat žáci učebnice a školní pomůcky zdarma a v 60. letech byla též zavedena povinná devítiletá školní docházka. V roce 1968 se začalo s diferenciací žáků v 9. a 8. třídách, byla obnovena činnost „Junáka“, přihlášky do náboženství už neevidoval ředitel školy a k přihláškám vycházejících žáků se už nemuselo přikládat komplexní hodnocení. V roce 1968 bylo též započato s generální opravou školy a v roce 1971 s výstavbou ústředního topení (v akci Z).

Ve školním roce 1969/1970 byly pionýrské a junácké organizace rozpuštěny a znovu zavedena jednotná dětská organizace pionýrů, byli prověřeni všichni členové KSČ tříčlennou komisí OV KSČ (2 vyloučeni ze strany, 4 zastaveno členství). V dalším roce se pak skončilo s diferenciací žáků a byly provedeny politické pohovory s nestraníky a zhodnoceny jejich postoje v letech 1968–1969. V letech 1972–1977 se velmi pomalu pokračovalo s generální opravou školy. Ve školním roce 1976/1977 se v 1. třídách začíná zavádět „nové pojetí výchovně vzdělávací práce“ a postupně se přechází na 8-letou školní docházku. V letech 1980–1994 vždy 2 třídy I. stupně dojížděly za výukou do bývalé malotřídky v Domoradicích. Od roku 1984 se začala zdlouhavě opravovat tzv. „černá škola“. V roce 1986 byla přidělena naší škole tzv. Horákova vila (bývalá mateřská škola), která po opravě dodneška slouží školní družině. Od roku 1992 do roku 1994 se obě hlavní budovy uvnitř rekonstruují, přistavuje se hřiště, v roce 1995 se rozšiřuje školní jídelna, přestává se zde vařit a jídla se dovážejí z Domova mládeže. V květnu 1995 se začíná s půdní vestavbou v budově 2/IV, kterou investuje město Vysoké Mýto podle projektu BKN Vysoké Mýto. Přístavbu prováděla společnost Agila s.r.o. Ústí nad Orlicí a již 7. května 1996 proběhla kolaudace (celkové náklady 11 520 350 Kč). Základní škola tím získala 9 učeben a 3 kabinety a žáci už nemusejí dojíždět do Domoradic ani docházet za výukou do jiných budov města.

Podle kronik a zápisů z pedagogických rad zpracovala Mgr. Hana Macková

Ředitelé školy